4. března 2015
Jak nakrmit dítě
Když jsem byla ještě bezdětná, představovala jsem si krmení dětí jednoduše. Tedy zcela úplně normálně. Malé miminko se kojí, pak se přidají kašičky a zeleninka. Uvaří se, rozmixuje, vezme se lžička a jídlo se postupně dostane pomocí ní do batolecího bříška. Tak v roce dítě lžičku převezme a krmí se samo. K tomu se podávají různé druhy finger foodu. Kolem 3 let se dítě naučí jíst příborem a je zcela ohledně konzumace jídla samostatné.
Realita mě zcela šokovala. První syn se narodil nedonošený a sací reflex měl nulový. Tři týdny jsme se snažili na novorozenecké JIPce dostat do něj mléko jakýmkoli způsobem a nenechat ho umřít hlady. Sonda do žaludku, stříkačky, flašky a já se seznamovala s různými způsoby, jak ze sebe dostat své mléko. Ani jsem netušila, jak každého zajímá, zda novopečená matka kojí či ne. Styděla jsem se za to, jak jsem neschopná a nedokážu nakrmit své dítě. Každé 3 hodiny jsem odstříkávala, což trvalo tak 20-30 minut a pak dalších 45 minut dostávala získané mléko do malého klučíka, který ho vzápětí alespoň část vyblinkal. Nevěděla jsem, jestli je noc, či den. Procitala jsem z bezvědomí a hned se věnovala hlavnímu úkolu, mléku. Dny se dělily na tříhodinovky, mezi tím hodinka a půl pauza, pak opět následoval koloběh těžby a zpracování suroviny. Po čtyřech měsících tohoto martýria jsem to vzdala, koupila umělou výživu a stala jsem se konečně klidnou maminkou, která si své miminko užívala a nebrala ho jen jako objekt, který musí plnit ze sebe vydolovaným mlékem.
Nová legrační kapitola začala společně se zeleninovými příkrmy. Vařila jsem v miniaturních kastrůlkách, servírovala v ještě menších mističkách a dítě z tohoto malinkatého množství mrkvového pyré dokázalo vytvořit obrovský nepořádek. Zamazal sebe, křesílko, v kterém seděl, od jídla jsem byla já i půl místnosti, kde krmení probíhalo. Ještě dnes máme otisk mléčné kaše na stropě v obývacím pokoji. Časy krmení se pro mě staly opět noční můrou. Při krmení mi tekly nervy, při úklidu s emi chtělo brečet. Naštěstí bylo léto, syn obědval jen v plence a večerní koupání bylo přesunuto na čas polední.
Jídlo se v ústech batolete hromadilo, oběd trval klidně hodinu a já se při krmení nudila. Následoval krok vedle a při jídle jsme na ukrácení času začali pouštět televizi….Stalo se to, že potomek nechtěl jíst nikde jinde, než v obýváku na gauči a sledovat u toho pohádku. Zjistili jsme ale, že čím více se syn do příběhu zakouká, tím více nevědomky žvýká a polyká, více toho sní. Svitla naděje na to, že už nebudeme poslouchat uštěpačné poznámky okolí na synovu vychrtlou postavu. Celý den jsme se zabývali jídlem, ale maličký vypadal neduživě, připomínal kostřičku.
Dnes čtyřletý syn je mlsný, ale čas od času ho popadne hlad a má dny, kdy opravdu dobře jí. Mnohému pomohla školka. Co se ale nenaučil a co je marné, je spolknutí masa. Syn ho rozkouše a v tváři si udělá karbanátek, který si ponechává schovaný v ústech po několik hodin. Někdy se přes masovou kouli i nasvačí, sní jogurt, ale maso od oběda stále zůstává v tváři.
Při jeho stravování se řídíme heslem: je jedno, co jí, v kolik to jí, hlavně že jí. Spásou jsou pro nás návštěvy, kdy ho nemusíme násilně krmit my, ale náš úkol převezme většinou jedna z jeho babiček či tet. Situace se také zlepšila s příchodem na svět malého brášky. Ten je totiž jeho pravým opakem a k jídlu ho motivuje tím, že jak něco starší bratr nejí, mladší neváhá, a dobrůtku mu sní. Chlapci tedy většinou společně bojují o to, kdo toho více ukořistí ze společné mističky, z které je krmím. To se mi vyjevilo jako nejefektivnější krmení-podávání jídla z jedné nádoby. V dětech to probouzí soutěživost o poslední sousto.
Mladší dítě jsem donosila. I když to bylo s chlupem, počítá se jako donošené. Po porodu se přisálo, budou mu za tři měsíce 2 roky, a přisává se stále . Kojím jen v noci a zatím v tom vidím více výhod, než negativ. Ušetříme za umělé mléko, je to pohodlnější a se synem tak prohlubujeme silné pouto mezi matkou a dítětem.
Začátek příkrmů byl drsný, ale už jsem do toho šla se zkušeností a ledovým klidem. Zeď se zeleninovou krustou, naschlá kaše na nábytku, vytírání po každém jídle….nevadí, jednou to skončí. Teď prožíváme období „ já sám“, což na někdy uklizenou a čistou domácnost, alespoň na chvilku, vůbec nevypadá. Ale je to veselé, chutná mu téměř vše a já se vypracovala na velice schopnou uklízečku.
Martina Finková
Domácí vězení
Postoupila jsem do dalšího levelu dvojnásobného mateřství. Mám za sebou vypiplaní nedonošeného dítěte, celý rok doma s miminkem a vzpurným batoletem zároveň, a teď, když už se staršímu dítěti ve školce líbí, s mladším si užíváme volných dopolední a první slunečné paprsky dávají znamení o brzkém příchodu jara, lákají k procházkám a vyzkoušení dětských hřišť, jsem opět s oběma druhý týden zavřená doma. Cesta s prádlem do sušárny nebo s odpadky do popelnice je pro mě jedinečný zážitek a zpestření dne.
Martina Finková
V dnešní době
Jsem alergická na věty začínající V dnešní době...., které pokračují nějakým laickým výrokem zhodnocující finanční situaci nebo vztah lidí k penězům. Vzteky bych něčím mlátila, když někdo pronáší nesmyslné výroky typu: V dnešní době lidi myslí jenom na peníze. V dnešní době musí člověk počítat každou korunu. V dnešní době se všechno točí jen kolem peněz. apod.
Martina Finková
Kluk v růžovém
Holkám patří růžová a červená barva, klukům modrá a zelená. Holky si hrají s panenkami, kluci s auty. Na písku si dělají holky bábovičky, kluci budují tunely a stavějí hrady. Holky nosí dlouhé vlásky, kluci krátké. Holky brečí, kluci ne. Zažité stereotypy, které se postupně boří. Stejně jako vzorec, že maminka žehlí, vaří a uklízí, tatínek leží na gauči a čte si noviny, je dávno přežitek.
Martina Finková
Nahoru a dolů
Získala jsem kontakt na spolužačku ze základní školy, se kterou jsem se 6 let neviděla. Tak jsem jí napsala. Zeptala jsem se, jak se má a nad její odpovědí musím pořád přemýšlet: „Normálka, s manželem jsme spolu 16 let, tak se občas hádáme. Malýmu bylo teď 5 let, takže školka. Je nemocnej. Pořád práce, vařit – furt dokola. Malej byt, malá výplata, velká hypotéka, auto rozbitý ....Pak Ti malej řekne "mami jsi skvělá".Prostě nahoru a dolů, jako asi každej.“
Martina Finková
Panická psychóza
Je přirozené, že když jdete na nějakou důležitou schůzku, nové místo nebo se na něco hodně těšíte, máte stres. Ten se projevuje tím, že se vám lehce třesou ruce, máte stažený žaludek, jdete třikrát za sebou na záchod, ale už během cesty na dané místo svou nervozitu rozdýcháte, a i když vám srdce tluče o něco rychleji, než je obvyklé, provází vás už jen lehký stresík, který je spíše motivující. Jenže někdo je citlivější, jeho duše je náchylnější a každá změna v běžné rutině v něm vyvolává stavy podobné střevní chřipce a infarktu zároveň. Navíc se v médiích stále dovídáte o nových záhadných nemocích a stavech, s kterými si lékaři neví rady. Slyšíte o někom, kdo se zhroutil někde na ulici, pozvracel se v kině nebo omdlel na zastávce. Lékař vám naměří trošku vyšší tlak, je vám špatně z horka. K tomu si přečtete na příbalovém letáku o vedlejších účincích vašich léků na senou rýmu a vzápětí si je vsugerujete. Vše se propojí, smíchá a skočí to na vás. Jste ve stavu, kdy nejste schopní vyjít z bytu. V horších případech nemůžete být ani sami se sebou doma, voláte si po x-té záchranku, že tentokrát ten infarkt opravdu máte. Absolvujete kolečko odborných vyšetření. Gastroskopie, CT, EKG, endoskopie. Nikdo nic nenajde. Putujete k psychiatrovi. Vaší diagnózou je panická psychóza.
Martina Finková
Ze slovníku dvouleťáka-vybrané kapitoly gramatiky
Kapitola č. 1: Stupňování přídavných jmen Našeho syna podporujeme v tom, aby si myslel, že je silný. Když bude hezky papat, hodně vyroste a bude vysoký alespoň jako jeho táta. V jeho očích je táta největší na světě. Máma je o něco menší. Pak následuje malý kluk, který ale vyroste, a přeroste i mámu. Holky jsou menší než kluci. Tento vzorec náš syn používal v poznávání světa kolem sebe. Chodili jsme na procházky kolem továrny, kde byl komín táta, komín máma a komín Honzík. Svou sbírku bagříků také podle velikosti rozdělil na bagr táta, bagr máma, bagr Honzík, a dokonce i na bagr mimi, který vkládal pod bagr máma, do jejího bříška. A po narození našeho miminka nejmenší bagr přejmenoval na bagr brácha. Vzorovou trojici tří až čtyř velikostí aplikoval na bonbony, kytičky, pejsky, auta a další věci, které viděl. Jednou na mě zavolal:“Mami, pojď se podívat! Já udělal véééééélikej bobek jako táta a tady je i malinkej jako já!“.
Martina Finková
Nevíte, jak se dělá dcera?
Jak moje ženské tělo dokáže vyprodukovat chlapečka? Mám sestru, nedovedla jsem si představit zástupce mužského pohlaví, který by mi byl podobný. S manželem jsme si plánovali, jak bude naše dcera vypadat, vybírali jí jméno. Bude to trošku zlobivá rošťanda s dvěma černými culíky a modrýma očima po tátovi. Měli jsme vymyšlený i scénář jmen a podob pro holčičky dvojčátka. První velký ultrazvuk před půlkou těhotenství vypadal na kluka. Ještě je brzy, uvidíme příště. V půlce těhotenství lékař mluvil o holčičce, ale už si fakt nepamatuji, jak přesně ten výrok zněl. Možná: „ Na padesát procent holčička, na padesát procent to bude kluk....“, už nevím, vnímala jsem jen tu první půlku věty a té se všichni z rodiny chytli. Bude to Dianka. Čtyři týdny jsem kupovala růžové mini oblečky. Pak přišla další kontrola a pindík už byl nepřehlédnutelný. Neodpadl, nezakrněl. Narodil se nám blonďatý chlapeček.
Martina Finková
Kterak mateřská dovolená ovlivní váš sociální status
Rodit děti je posláním ženy, samice. Mateřský pud je zcela přirozený. A i když jsme v dnešní době až přecivilizovaní , stejně nás matička příroda jednou dostihne a nutí nás zplodit potomky a zachovat tak lidstvo. Je jedno, jestli jste žena s dvěma vysokými školami a před mateřskou jste vykonávala důležitou manažerskou funkci v zahraniční firmě. Pokud jste se rozhodla užít si první roky se svým potomkem a nechodit do práce, dostáváte se do nové sociální skupiny nemakačenků žijících ze sociálních dávek. V očích ostatních si válíte šunky celý den doma. Ve svém hnízdě máte bordel, všechno je upatlané, flekaté, je naprosto nemožné při chůzi vaším bytem nestoupnout na jednu z hromady povalujících se hraček. Jste líná uvařit i pro svoje jediné dítě, místo toho kupujete předražené skleničky, údajně z BIO surovin. Co vlastně celý den děláte? Probíráte se stejně línými matkami blbosti ne internetových fórech. Vaší jedinou starostí je jednou denně naložit dítě do kočárku a v tu nejnevhodnější dobu, kdy všichni auty spěchají do zaměstnání nebo ze zaměstnání (kde vydělávali na daně, z kterých vás živí), překážet na přechodech pro chodce a chytáním pobíhajících parchantů brzdit ve špičce dopravní provoz. A potkat vás v obchodě, to je taky radost. Nemůžete dát tomu rozmazlenci válejícímu se vztekle po zemi kvůli lízátku jednu přes prdel?
Martina Finková
Sraz ze základní školy po sedmnácti letech
„Máte 1 nová pozvánka na událost....“. „ Ahoj všichni! Padl návrh udělat sraz ze ZŠ někdy v půlce ledna. Tak se vyjádřete, kde a kdy, dejte vědět těm, co nejsou na FB.“ Tak takhle to před Vánoci začalo. Čeká mě zpestření mezi obvyklými večery ženy, která je už 4 roky na mateřské a po 21. hodině se snaží udržet v obýváku na gauči otevřené oči, když už konečně děti usnuly a může si užít volný večer. Může, chtěla by, ale únava je silnější. O Vánocích dávám vědět své kamarádce ze základky, s kterou jsem chodila i na gympl. Je to zároveň má Avon-lady, takže se vídáme díky předávkám kosmetiky poměrně často. Tak jednou za půl roku, když moje miminko zrovna netrpí separační krizí a pustí mě z bytu, spolu jdeme na pivo. Jsme holky od Plzně, víno nám nic neříká. Ona je výjimečná: po třicítce nemá ještě děti a nemá ani profil na sociální síti. Ještě že má mě, a tak se o srazu doví. S žádným jiným spolužákem ani spolužačkou se jinak nevídám. Maximálně se potkáme na ulici nebo ve školce, kam chodí naše děti.
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 968x
Maminka na rodičovské dovolené, která si snaží udržet mozek ve stavu dospělého člověka.
