Panická psychóza
Já jsem si prošla jen tak třetinou těchto zastávek. Když jsem byla ve stavu, kdy už jsem opravdu nemohla dojít do práce, šla jsem k psychiatrovi hned, protože o této nemoci jsem už slyšela. Když jsem byla doma, nikam jsem nemusela, fyzicky mi bylo dobře. Ale jen myšlenka na to, že bych musela jít třeba jen na procházku s kamarádkou, ve mně probouzela obrovskou vlnu nevolnosti. Předepsaná antidepresiva mě nejdříve utlumila. Spala jsem, nejedla. Když jsem si na ně zvykla, chovala jsem se jak po čtyřech pivech a třech panácích. Moje zábrany byly posunuty o hodně dál. Dokázala jsem všechno, co jsem si zamanula. Byla jsem hrozně free.Po dojedené krabičce léků už jsem se chtěla chovat normálně. Chtěla jsem to zas být já. Když jsem v pětadvaceti závislá na lécích, jak budu vypadat v padesáti? Vyslechla jsem svou duši, co opravdu chce, a stala jsem se matkou. Hormony dělají zázraky. Devět měsíců pohody, po šestinedělí pád na hubu. Co těhotenství utlumilo, to odcházející hormony probudily, rozbouřily a zmnohonásobily. Opět jsem měla problémy chodit ven, jít s dítětem k doktorce, nakupovat. Postupně jsem problém překonávala, jakž takž fungovala, pak znovu otěhotněla. Opět nastala pohoda, po šestinedělí totální pád do hloubky zoufalství. Psychóza narostla do obřích rozměrů. Stres z příchodu malinkého miminka, do toho letní teploty přes třicet stupňů a já vystresovaná, že omdlím a upustím miminko. Teď jsem opravdu byla na dně. Bála se vyjít z bytu, bála jsem se být i v něm. Našla jsem ale kamarádku, která kdysi řešila podobný problém. Chodila i na terapie. Popisovala mi, jak terapie probíhaly, a já si sama stanovovala cíle, vystavovala se expozicím. Chtěla jsem se zkusit vyléčit sama, bez antidepresiv. Každý den jsme si stanovovala, kam dojdu, co udělám. Stačilo koupit pečivo, dojít s dětmi na hřiště, koupit si zmrzlinu a tu slízat na lavičce na náměstí. Na panickou psychózu ještě nikdo neumřel. Nikdo nikdy neomdlel jen proto, že sedí někde na veřejnosti. Nikdo se nepozvracel jen kvůli tomu, že nesedí u kávy doma, ale v cukrárně. Nikdo nikdy neumřel na panickou psychózu. To byly hlavní myšlenky, kterými jsem se řídila.
Přihlásila jsem se se synem na cvičení a hudební kroužek pro rodiče s dětmi. Musela jsem překonat sama sebe. V dané dny jsem od rána chodila na záchod, jedla jen věci, po kterých mi zaručeně nemůže být špatně. Rohlík s máslem, oloupané jablko. Nepila jsem kávu. Většina panikářů spíše trpí na vsugerování si, že mají vysoký tlak, brní jim končetiny, dělají se jim mžitky před očima apod. Já mám největší strachy spojené s trávicí soustavou. Moje noční můra je pozvracení se na veřejnosti, pak omdlení. Takže v den, kdy mě čekala nějaká „hrůzostrašná akce“, jsem se snažila konzumovat jídla, po kterých se pozvracet prostě nedá. Stejně mi pak bylo šíleně špatně, při cestě na zájmové kroužky jsem se toužila otočit a běžet domů. Pro syna jsem to ale udělat musela. Moc se na ně těšil. A já pak deset minut po začátku hodiny začala být z pravidla úplně v pohodě. Stanovovala jsem si vyšší a těžší cíle. Děsila mě divadla, tak jsem si koupila lístek a šla tam. Po půl roce už se ataky objevovaly fakt zřídka. I teď mám těžší a lehčí dny. Někdy mě přepadne nevolnost, kterou si neumím vysvětlit. A to mě hodně znervózní. Bojím se všech nemocí a jsem zoufalá ze stavu, kdy nevím, jestli je mi na omdlení jen v mojí hlavě, nebo fakt na mě leze nějaká chřipka a kvůli tomu jsem slabá. Musím ale říci, že poslední rok žiju opravdu plnohodnotně. Nejsem obětí svého bojácného mozku. Jsem na to pyšná, že to zvládám bez léků. A moc si přeju, aby to tak zůstalo.
O své nemoci jsem hledala co nejvíce informací. Snažila jsem se o ní dozvědět maximum, tím jí pochopit a položit ji na lopatky. Při této cestě jsem narazila na velké množství mladých, fyzicky zdravých lidí, kteří už několik let nevyšli z bytu. Žijí virtuálním životem uzavření mezi čtyřmi zdmi. Nejsou schopni jít ani vynést odpadky. Odkázáni na pomoc druhých. Na jejich profilových fotkách jsem si všimla, že jsou z pravidla velice krásní. Dbají o svůj zevnějšek. Mají nádhernou schránku pro svou křehkou duši. Tato nemoc totiž postihuje hlavně lidi, kteří jsou na sebe moc nároční. Často je to dáno vlivem okolí. Rodiče, kteří chtějí z dětí dokonalé tvory, kteří nechybují. Psychicky labilní partner, který vám vyčítá určitý nedostatek. Účinnou zbraní je tedy umění, hodit se do pohody a nebrat svět, ani sebe tak vážně.
Martina Finková
Jak nakrmit dítě
Když jsem byla ještě bezdětná, představovala jsem si krmení dětí jednoduše. Tedy zcela úplně normálně. Malé miminko se kojí, pak se přidají kašičky a zeleninka. Uvaří se, rozmixuje, vezme se lžička a jídlo se postupně dostane pomocí ní do batolecího bříška. Tak v roce dítě lžičku převezme a krmí se samo. K tomu se podávají různé druhy finger foodu. Kolem 3 let se dítě naučí jíst příborem a je zcela ohledně konzumace jídla samostatné.
Martina Finková
Domácí vězení
Postoupila jsem do dalšího levelu dvojnásobného mateřství. Mám za sebou vypiplaní nedonošeného dítěte, celý rok doma s miminkem a vzpurným batoletem zároveň, a teď, když už se staršímu dítěti ve školce líbí, s mladším si užíváme volných dopolední a první slunečné paprsky dávají znamení o brzkém příchodu jara, lákají k procházkám a vyzkoušení dětských hřišť, jsem opět s oběma druhý týden zavřená doma. Cesta s prádlem do sušárny nebo s odpadky do popelnice je pro mě jedinečný zážitek a zpestření dne.
Martina Finková
V dnešní době
Jsem alergická na věty začínající V dnešní době...., které pokračují nějakým laickým výrokem zhodnocující finanční situaci nebo vztah lidí k penězům. Vzteky bych něčím mlátila, když někdo pronáší nesmyslné výroky typu: V dnešní době lidi myslí jenom na peníze. V dnešní době musí člověk počítat každou korunu. V dnešní době se všechno točí jen kolem peněz. apod.
Martina Finková
Kluk v růžovém
Holkám patří růžová a červená barva, klukům modrá a zelená. Holky si hrají s panenkami, kluci s auty. Na písku si dělají holky bábovičky, kluci budují tunely a stavějí hrady. Holky nosí dlouhé vlásky, kluci krátké. Holky brečí, kluci ne. Zažité stereotypy, které se postupně boří. Stejně jako vzorec, že maminka žehlí, vaří a uklízí, tatínek leží na gauči a čte si noviny, je dávno přežitek.
Martina Finková
Nahoru a dolů
Získala jsem kontakt na spolužačku ze základní školy, se kterou jsem se 6 let neviděla. Tak jsem jí napsala. Zeptala jsem se, jak se má a nad její odpovědí musím pořád přemýšlet: „Normálka, s manželem jsme spolu 16 let, tak se občas hádáme. Malýmu bylo teď 5 let, takže školka. Je nemocnej. Pořád práce, vařit – furt dokola. Malej byt, malá výplata, velká hypotéka, auto rozbitý ....Pak Ti malej řekne "mami jsi skvělá".Prostě nahoru a dolů, jako asi každej.“
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 968x